Jednoznačně nejlepší utkání našich fotbalistů v tomto soutěžním ročníku. Zářil útok, záloha, i obrana. Kdo kvůli chladnému počasí nepřišel, může si rvát vlasy. A to nás čekal soupeř, který je suverénem této sezóny. Do tohoto utkání v normální hrací době neprohrál a dostal jen 15 branek!

První dvacetiminutovka přinesla neskutečnou hru nahoru-dolů, kdy jsme měl strach, zdali to naši kluci můžou vydržet. Vše se změnilo po kartovém faulu na Laďu Petra v oblouku před velkým vápnem. Zeď soupeře posílená o naše hráče dokonale zakryla Davidu Glozygovi v brance Lesnice výhled. Ačkoli velmi dobře reagoval na míč z kopačky Fandy Vlčka, na tak dobře umístěnou střelu neměl nárok. Fanda se zase vyznamenal.Trefil míč do pravé šibenice tak, že po odrazu od břevna skončil těsně za branovou lajnou. No prostě pohádka!

A aby toho nebylo málo, o pět minut později předvedl parádu sám Laďa. Obhodil si před vápnem obránce do své silné levé strany, ještě si stačil všimnout, že se mu Glozyga snaží zmenšit střelecký úhel, a parádním padáčkem do levé šibenice zvýšil na 2:0.

Jak jsme ve Staráku žehrali na nedostatek štěstí, v tomto zápase jsme ho měli až až. Musím ale říct, že mu naši hráči vycházeli vstříc. Prudkou přihrávku Ladi po akci po levém křídle Lukáš Křenek trefoval dosti nekoordivaně ve skluzu. Míč ale trefil tak, že šel do protipohybu brankáře, který se po něm plácal, jako ryba na suchu, přesto skončil potřetí v jeho bráně. A to byla teprve 36. minuta a ještě nebylo všemu odzvoněno. Minutu před půlí dostal Laďa míč do volného prostoru mezi obránci, obešel si i Glozygu a zavěsil míč z ostrého úhlu ke vzdálenější tyči. No zkrátka pohádka!

Kdo přišel až v poločase, nemohl při pohledu na ukazatel věřit svým očím. To nečekal ani ten největší optimista.

Lesnice do druhé půle posílila útok o Miloslava Kobzu. A mihlo se zdát, že to byl dobrý tah, protože hned v 5. minutě druhé půle se dobře vklínil po centru z levé strany mezi Tomáše Zimolku a Radima Šima a hlavou snížil na 1:4. O tom, že Lesnice chce ještě něco s utkáním provést, svědčila i snaha lesnických hráčů, honem sebrat míč a zrychlit tak naši rozehrávku. Jenže hned o minutu později dostali poslední hřebíček do rakve. Krásný ťukes našich hráčů skončil přihrávkou na nabíhajícího Jirku Teznera, a ten si už se situací „sám proti brankáři věděl rady – 5:1.

Od té chvíle už na hřišti existovalo jen jedno mužstvo. I když jsme ještě si nějakou šanci vytvořili, viditelně jsme ubrali na plynu a odevzdaný soupeř nám dovolil dohrát utkání v poklidném tempu. Přítomní diváci pak vyprovodili naše hráče ze hřiště zaslouženým potleskem.