ŽULOVÁ – JINDŘICHOV

4 : 2

Do stejné řeky dvakrát nevstoupíš? Zeptejte se v Jindřichově

„Nevstoupíš dvakrát do téže řeky.“ Když Hérakleitos z Efesu (cca 540 až 480 př. n. l.) vyslovil tuto svoji hlubokou filozofickou myšlenku, těžko mohl vědět, že tady v srdci Evropy bude o dva a půl tisíce let později dědina Jindřichov a její fotbalový tým. Asi by musel své myšlenkové pochody přehodnotit. Naši fotbalisté tuto odvěkou filozofickou pravdu totiž v neděli dokonale vyvrátili. A když zůstanu u klasiků, tak úvod článku završím slovy „největšího Čecha“ (anketa České televize z roku 2005) Járy da Cimrmana: „Můžeme o tom vést spory, můžeme i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co proti tomu můžeme dělat.“

  1. května jsme v minulé sezóně vedli v Žulové necelých dvacet minut před koncem 2:0. Pak začal řádit domácí snajpr (© mum + bob) Zdeněk Varga, který jeden gól zařídil a další tři sám vstřelil, a utkání skončilo vítězstvím domácích v poměru 4:2. Čtyři měsíce nejsou dlouhá doba a tak si tento zápas mnoho lidí pamatuje.

První poločas proběhl oboustranně vyrovnanou hrou. My jsme si vypracovali více vyložených šancí, ale i soupeř kousal. Radim Šimo však byl vždy na místě a svým nedělním výkonem mnohokrát tým podržel. V naší první vyložené šanci se ocitl Laďa Petr, když šel sám na brankáře Červenku, světoběžníka a velmi kvalitního gólmana Jeseníku či Vidnavy. Ten předvedl zákrok z kategorie zázračných a jeho šanci zmařil.

V dalších dvou šancích se ocitl Lukáš Křenek. Nejprve se k němu dostal míč poté, co jej Červenka neudržel po křídelní akci Ladi Petra v rukách a míč se odrazil na hranici velkého vápna, kde Lukáš nabíhal. Míč skončil dva metry nad bránou. Druhá šance přišla poté, co Červenka minul přihrávku a Lukáš měl míč nečekaně na noze a byl tím sám překvapen tak, že branku minul o metr. Červenka si o Lukáše při tomto zákroku trochu „brnknul“ a možná, kdyby Lukáš spadl, by se i kopala penalta, což potvrzovali i domácí příznivci, kterých bylo při našem omezeném počtu požehnaně. Protože Lukáš celou situaci ustál, odcházelo se do kabin za bezbrankového stavu.

Oboustranný nulový stav však nebyl na straně žlutých karet. Zatímco domácí byli čistí, na našem kontě svítila trojka. Opominu žlutou kartu, kterou dostal Pavek Špatina. Ta byla za jasný „záchranářský faul“ před naším vápnem. Ale určitě nechci tolerovat zbylé dvě. Byly, jak už je u našeho týmu tradicí, za zbytečné pindy na adresu rozhodčích. Možná jsem nezaregistroval vše, co se dělo na hřišti, ale ze strany domácích jsem žádné zbytečné kecání nezaznamenal. Jak se chceme soustředit na hru, když si takto zbytečně rozbíjíme psýchu? Proč v minulé sezóně nejslušnější tým je po sedmi kolech nového ročníku na samém chvostu s dvaceti žlutými a dvěma červenými kartami, z nichž minimálně polovina je za zbytečnou kritiku rozhodčích? Ale nepředbíhejme.

Druhá půle začala v duchu prvního poločasu. Až v 60. minutě našel na malém žulovském hřišti výkop Radima Šima před soupeřovým vápnem Laďu Petra, který i s drobným faulem vyhrál hlavičkový souboj a míč srazil na Vojtu Mika. Míč pak putoval na opačný konec vápna, kde byl úplně volný Lukáš Křenek. Ten se po zpracování míče dlouho nerozmýšlel a nekompromisně jej umístil k levé tyči – 0:1.

Domácí přirozeně reagovali na vývoj zápasu a přidali v útočném snažení. Naše obrana však pracovala dobře, a co se za ni dostalo, likvidoval náš brankář. V 74. minutě nastoupil po dlouhé době do utkání Mirek Ondryáš a měl velký podíl na dalším gólu, když před domácím vápnem vybojoval míč a přihrál jej Laďovi, na jehož umístěnou střelu byl Červenka krátký – 0:2. Možná jsem se v tu chvíli začal rouhat, protože po zkušenostech z jarního utkání jsem zůstával při zemi se slovy: „To už jsme zažili na jaře, a pak začal řádit Varga!“.

Omlouvám se našim klukům, jestli jsem to přivolal. Minutu po naší druhé brance zahrávali domácí standardní situaci, míč přistál na hlavě úplně volného Vargy a ten obloučkem protrhl domácí střeleckou smůlu. A minutu nato bylo po rohovém kopu a přesné hlavičce Macečka vyrovnáno. A aby nebylo všemu zlému konec, v 80. minutě se po druhém kartovém faulu odporoučel předčasně do sprch Pavel Špatina. Na jeho pozici stopera se musel z útoku stáhnout Lukáš Křenek a naše defenzíva se měla proč otáčet. V posledních minutách zlikvidoval Radim Šimo několik slibných akcí domácích, tu nejvážnější dvě minuty před koncem.

Už se zdálo, že zápas půjde do penalt, když v první minutě nastavení vyslal Červenka z vlastního vápna dlouhý pas na rozběhnutého Vargu. Ten ve skluzu poslal přímo z voleje míč na bližší tyč. Ačkoli si na něj Radim Šimo sáhl, mimo tyče jej nedokázal vytlačit – 3:2. Když mi jinak velmi objektivní domácí fanoušci po zápase potřásali „soustrastně“ rukou, shodli jsme se na tom, že si naši prohru nezasloužili, že penaltový rozstřel by byl v tomto případě spravedlivým vyústěním této fotbalové bitvy. A tak zatímco se domácí radovali, nám zbyly jen oči pro pláč.

A pak věřte klasikům!