Historie klubu se začala psát před více jak 70 léty. Tehdy obec Jindřichov ještě neexistovala. Jméno Jindřichov nosila jen jindřichovská papírna a železniční stanice. Až v roce 1953 byla utvořena samostatná obec Jindřichov sloučením obcí a osad Pusté Žibřidovice, Pekařov, Sklenná, Pleče a částí Hanušovic Potůčníku, Vikantic a Nových Losin. V roce 1968 přibyly ještě Habartice a v roce 1976 zbývající části Nových Losin s osadami Labe a Františkov. Nově založená TJ Sokol Jindřichov neměla žádné sídlo. Po roce 1945 do těchto obcí a osad přicházely rodiny z vnitrozemí za prací a bydlením a nacházely své uplatnění především v celulózce a papírně, v zemědělství jako samostatně hospodařící zemědělci nebo řemeslníci ? kováři, zámečníci, holič, obchodníci, dále učitelé a státní zaměstnanci. Celulózka a papírna zaměstnávala odborníky z celulózky z Vratimova a papíráře ze Slavošovců a ti pak zaučovali další. Po částečné konsolidaci poměrů a sžitím se s novým prostředím si lidé začali uvědomovat potřebu naplnit svůj volný čas něčím užitečným, něčím na co byli zvyklí ze svého dřívějšího působiště. Scházely jim spolky a zájmová sdružení. Na to vše musel nazrát čas a ten nastal v roce 1947, kdy tehdejší přednosta železniční stanice pan Vašek byl iniciátorem a prvním předsedou TJ Sokol v Jindřichově. Ta v té době propagovala především základní tělesnou výchovu, neboť na činnost většího počtu sportovních oddílů zatím nebyly vhodné prostory. Podobně jako divadelní ochotníci se i sportovci scházeli ke cvičení v bývalém sále papírny nad papírenským strojem č. 11, který měl betonovou podlahu, ale byl vybaven žíněnkami, bradly a hrazdou. Tam se cvičilo až do šedesátých let, kdy po úpravách Besedního domu mohli členové jednoty využívat jeho nevelkého sálu. Teprve v roce 1980 se sportovci dočkali nové prostorné tělocvičny ve víceúčelové budově jindřichovského kulturního domu, vybudovaného v akci Z.